Škoda Auto a struktura českého exportu
Jak jeden výrobce tvaruje české vývozní statistiky a jaký vliv má jeho produkce na celkové hospodářství země
Číst článekJak se česká ekonomika zapojuje do celosvětové výroby a proč je naše pozice tak důležitá pro budoucnost exportu
Globální dodavatelský řetězec není jen abstraktní pojem pro ekonomy. Je to skutečnost, která ovlivňuje ceny, která tvoří pracovní místa a která určuje konkurenceschopnost našich výrobců. Česká republika se v těchto řetězcích nezávisle neobejde — jsme součástí evropské a světové sítě výroby.
Když se podíváte na auto jedoucí po silnici, není to obvykle jeden výrobek jednoho závodu. Jsou to součástky z desítek zemí, které se setkaly v montážní hale a vytváří finální produkt. Česko je v tomto procesu důležitou stanicí. Vyrábíme díly, jsme tranzitním bodem, jsme součástí něčeho větší.
Řekněme si to jasně: nejsme vrchol řetězce. Česko se zaměřuje na středně-vysoce kvalitní výrobu. To není špatně — to je strategie. Vyrábíme komponenty, které vyžadují kvalitu a přesnost. Strojírenství, automobilové součástky, elektrotechnika — tady máme silnou pozici.
Co to znamená prakticky? Když je v Německu nedostatek polovodičů, pocítíme to my. Když se změní ceny ropy, změní se ceny plastů, které používáme. Jsme propojeni. Není to osud, je to obchod. Existuje zde přibližně 25 000 českých firem zaangažovaných v průmyslové výrobě a jejich vazby na mezinárodní řetězce jsou kritické.
Zkrátka si to řekněme: Škoda Auto je motor českého exportu. Jednu třetinu našeho vývozního zisku tvoří právě automobilový průmysl. Škoda vyrábí přibližně 1,2 milionu vozů ročně. To není malé číslo. To je celá ekonomika na kolech.
Ale tady je zásadní věc — Škoda Auto není samostatná jednotka. Všechno, co dělá, je součástí Volkswagen Group. To znamená, že naše role v globálních řetězcích je určena rozhodnutími v Německu. Vyrábíme to, co nám řeknou. To je mocné, ale také zranitelné. Když se v matčině společnosti rozhodne jinak, my se musíme přizpůsobit.
Jsme důležitým zdrojem součástek pro západoevropské výrobce. Naše firmy dodávají elektrické systémy, mechanické komponenty a celé modulární sady. To dává naší ekonomice stabilitu — máme zaměstnanost a příjmy z exportu.
Německé a rakouské společnosti si naši pracovní sílu cení. Kvalifikace bez horších nákladů — to je naše pozice. Montujeme, zpracováváme a balíme. Výrobci si věří naší kvalitě, proto sem investují.
Membership v EU nám dává bezprecedentní výhodu. Bez cel, bez hranic, jednotné standardy. Jsme součástí evropské integrace, což znamená, že náš export do EU není jen prodej — je to vnitřní obchod. To je mocné.
Naše geografická poloha v centru Evropy je předností. Leží tu logistické koridory. Zboží se tu přebaluje, skladuje a přepravuje dál. To vytváří servisní pracovní místa a zvyšuje přidanou hodnotu.
Tady se to stává zajímavé — a trochu znepokojující. Jsme silně závislí na jednom sektoru. Automobilový průmysl tvoří asi 12 % našeho HDP. Když se automobilům nedaří, nám se nedaří. Není to ideální pozice pro diverzifikaci.
Druhé riziko? Technologické změny. Elektrifikace automobilů znamená jiné součástky. Není to jen nové balení starého produktu — je to revoluce. Firmy, které se neadaptují, zmizí. Jsme si toho vědomi a investujeme do nových technologií, ale přechod není bezbolestný.
Třetí věc: jsme závislí na rozhodnutích zahraničních vlastníků. Pokud se Volkswagen Group rozhodne přesunout výrobu jinam, my jsme bez možnosti odvolání. To je realita globalizace. Výhoda konkurenceschopnosti se stává také zranitelností.
Bez jednotného trhu by naše ekonomika vypadala zcela jinak
Kamion s českými součástkami veze bez cla přes hranice. To znamená nižší náklady a rychlejší doručení. Konkurence se počítá v hodinách, ne dnech.
Vyrábíme podle stejných norem jako v Německu nebo Itálii. Není duplicity, není zbytečného testování. Kvalita je kvalita v celé EU.
Lidé se mohou svobodně pohybovat. Naše inženýry pracují v Německu, ale jejich znalosti se vracejí domů. Síť je silnější, když je propojená.
Když slyšíte čísla o exportu a importu, není to jen statistika. Je to zprávou o naší roli ve světě. Česko vyvezlo v loňském roce zboží za přibližně 240 miliard korun. Vyvezli jsme více, než jsme dovezli — to je dobrý znak. Ale co se dovezlo?
Dovozíme suroviny a polotovary. Dovozíme to, co nemůžeme efektivně vyrábět sami. Pak to zpracujeme a vyvezeme jako finální produkt nebo komponentu. Toto je klasické schéma rozvinuté ekonomiky v globálních řetězcích. Nejsme vůdci — ale nejsme ani podřadní. Jsme spolehlivým partnerem v evropské síti.
Jak se připravit na příští dekádu v globálních dodavatelských řetězcích
Elektrická auta nejsou budoucnost — jsou přítomnost. České firmy už investují do výroby baterií, motorů a řídicích systémů. To není snadné, ale je to nezbytné. Bez toho bychom skončili mimo řetězec.
Průmysl 4.0 není jen slogan. Chytré továrny, robotika, umělá inteligence — to jsou nástroje, které nám drží konkurenceschopnost. Firmy, které to implementují, zvyšují produktivitu a snižují náklady.
Nelze spoléhat jen na jednoho koně. Farmacie, strojírenství, energetika — v těchto sektorech máme potenciál. Různorodost znamená odolnost. Ekonomika, která závisí na jednom odvětví, je zranitelná.
Pandemie a geopolitické napětí nás naučily, že globální řetězce nejsou neprůstřelné. Investice do lokálních zdrojů a evropských partnerstvi zvyšuje odolnost. Není to protekcionismus — je to zdravý rozum.
Česká ekonomika se nemůže od globálních dodavatelských řetězcích odstranit. Nejsme ostrůvek — jsme součástí sítě. To je fakt, který se nás dotýká každý den — v cenách v obchodě, v dostupnosti pracovních míst, v investicích, které sem přichází.
Naše pozice je dobrá, ale není zaručená. Jsme spolehlivý partner v evropské výrobě — ale jen tak dlouho, dokud si svou pozici udržujeme. Inovace, kvalita, stabilita — to je naš recept. Bez toho by nás nahradila levnější konkurence.
Budoucnost není psaná. Je to sekvence rozhodnutí, která děláme teď. Firmy, které investují do nových technologií. Státy, které podporují vzdělání a inovaci. Pracovníci, kteří se připravují na změny. To je to, co určuje, zda budeme v dodavatelských řetězcích vedoucím hráčem nebo pasivním účastníkem.
“Globální dodavatelské řetězce nejsou hrozbou — jsou příležitostí. Pokud chápeme svou roli a aktivně ji tvarujeme, máme šanci být součástí příběhu úspěchu.”
Tento článek je určen pro vzdělávací a informační účely. Cílem je poskytnout přehled o pozici České republiky v globálních dodavatelských řetězcích a základní porozumění mechanismům mezinárodního obchodu. Údaje a příklady vycházejí z veřejně dostupných zdrojů a jsou přibližné. Konkrétní situace se mohou lišit podle odvětví, firmy a časového období. Pro podrobné analýzy nebo rozhodování týkající se investic nebo podnikatelských strategií se doporučuje konzultace se specialisty na mezinárodní obchod a ekonomiku.